Když se zeptáte, co je v naprosté většině elektráren nezbytné, většinou se vám dostane odpovědi, že uhlí, biomasa či radioaktivní látky, u těch ekologických pak voda, slunce či vítr. A ano, tyto věci slouží jako pohonné hmoty. Zdaleka největší roli u valné většiny z nich hraje voda.
Faktem zkrátka je, že u jakéhokoliv spalovacího typu, ať už se jedná o elektrárnu uhelnou, jadernou či na biomasu, se toto teplo používá výhradně k tomu, aby se ohřívala voda. Jednoduše řečeno, čím rychleji a na čím vyšší teplotu ji dokáže ohřát, tím efektivnější je. I proto je jaderná reakce v tomto ohledu tak účinná – vydává spoustu tepelné energie, která je pak použita k velmi rychlému ohřátí vody. Proč je to ale tak důležité?
Zde je potřeba si říci, jak vlastně všechny elektrárny na světě fungují: jejich úkolem je roztočit generátor, který následně začne vyrábět proud, v případě solárních panelů pak spustit chemickou reakci, která vyústí právě ve výrobu elektrického proudu. A zdaleka nejčastěji se k roztočení těchto generátorů používá pára.
Jistě, mohli bychom si myslet, že věk páry jsme již zcela překonali, avšak není tomu tak. Ve skutečnosti jsme na ní stejně závislí jako v době, kdy se objevily první parní stroje. Jen dnes již máme mnohem lepší a efektivnější metody, jak ji vyrobit. I dnes je totiž tím zdaleka nejlepším médiem, které může pohybovat elektrickými generátory.
Není tedy divu, že z oněch kulatých věží, které jsou pro elektrárny typické, neustále stoupá bílý kouř. Navzdory obecnému přesvědčení nejde o produkty ze spalování daného materiálu, nýbrž právě jen a pouze o vodní páru, která již byla využita a je nutné ji vypustit pryč, aby se udělalo místo pro novou, teplejší. Čím teplejší totiž pára je, tedy čím více tepelné energie má, tím více jí může přeměnit v energii pohybovou a tím rychleji tak roztočit generátor, čímž se samozřejmě vyrobí více proudu. A o to tu jde především.